Station: [44] Solun

Pavel promlouvá k členům církve v Soluni: Víte, kdo jste? Jste mou nadějí před Bohem! Moje radost – moje čest a také moje hrdost. Stojíte za to – že jsem přišel až do Soluně – a že tu teď s vámi v Soluni pracuji – a potím se – a jsem šťastný, že jsem s vámi! Jak víte, dříve jsme ve Filipech velmi trpěli a byli jsme špatně zacházeni. Starali jsme se o vás tak, jako se matka stará o své děti. Chtěli jsme vám dát nejen evangelium, ale i naše vlastní životy, protože jsme si vás velmi oblíbili.